Úno 02
ZPĚV VIKINGŮ
necháváš mě v soutěskách bloudit

necháváš mě v soutěskách bloudit
být pouličním šaškem
vlněná čepice s chlupatou bambulí
snad možná rozechvěle
mít tak sílu slunce
Bez střapečků
mrazivá čistota
kam oči nedohlédnou
stříkají blikavě
Po pláních ledových
Z horečných rozpaků