sytili svá ústa hladová

Do přejemných sítí Morfea

ses prošel po mých bílých pláních

zmizela vřelost dlaní tvých

Do vůní pokácených stromů

své hrubé vrásky nesčítám

však skončil jenom bonmotem

Tak krásně lehce

Kopretiny se přidávají

kordulkou do sítě

zastav se člověče a ptej se