Nitko zlatá z polibků utkaná

Načechral jsem pro nás oblaka

Ještě se trochu bojím

ta chvíle čeká někde zpovzdálí

se do jejich květů ponořím

Posbíraných do svítání

dotekem pírka

jen ztracený lístek na refýži

vzala pár tvých slov

v krajině ránem rozostřené

za víčka ukrytá samota