vždyť to jen mistr sochař v nás

běží nenávratně z kola ven

s důvěrou vztahuje dlaně

někdy si stejná připadám

na okvětních plátcích růží

S každým ránem víc a víc

Skládaná sukně a lodičky

necháváš mě v soutěskách bloudit

být pouličním šaškem

vlněná čepice s chlupatou bambulí

snad možná rozechvěle