PROMIŇ

 uvízl jsem

ve vůni tvých vlasů

krátká věčnost

na chvíli ztratila směr

spojila nás dva

v tobě a Bohu

naši touhu

utopila v hlubinách

jen stěží

svléknu svou kůži

nejsem had

co sám sebe polyká

nepočítám stopy

na okvětních plátcích růží

u zadních dveří  

slepého peška zapikám