Pohár života

Stojím a rozjímám, nad svými pocity,

zkouším jim rozumět, nechci se prát,

v bláhových nadějích, že něco změní se,

jsem zůstala nečinně u cesty stát.

Poutník, co na cestě, v příkopu minul mě,

jenom se pousmál a šel zase dál,

jeho stín nakop mě: Probuď se lenochu!

koukej si užívat, začni se smát.

Život ti nepočká, uhání do dáli,

zbytečně dlouho sis přála jen snít,

tak už se rozběhni, nachystej poháry,

šampus se rozlévá, zvony už zní.

Koně už cválají, rozkoší duní zem,

a srdce splašené, láká mě ven.

Nakouknem srdíčko, ty a já Nebojsa,

co nám svět nabízí? Nevšední den.

Den plný zázraků, lásky a radosti,

ze srdce prýští mi vše co mohu dát,

a svět se zalyká tou přemírou hojnosti,

já šťastná až po okraj, už nechci jen brát.

Dlaněmi horkými z tvoření pro Boha,

tvářemi šťastnými, že mohou se smát,

nabírám ze srdce hrstěmi plnými,

tvá láska mě zahřívá, má píseň teď plá.

Až ráno zazpívá svou píseň moudrosti,

pojď se mnou dokola, budem si hrát,

já naplním poháry, pro tebe živote,

pak roztančím srdce své a budem se smát.