Smyslem duchovní cesty je být lepším člověkem pro tento svět.  Eduard Tomáš

Zkouším se do okvětí schovat

Až příliš často měla pásku na očích

Jsi jako malá a nejspíš netušíš

Poslouchám moře Dlaně pod hlavou Věčnou píseň Vlnami zpívanou
Vypráví o cestách námořníků Žalu křížů U bílých kostelíků
O plných sítích A marných nadějích Vyplavených mušlích Kterými se vlny vracejí
Ozvěně naslouchám Jsem mušlí v příboji Proudům se oddávám V hlubinách miluji
Do pěny oděná Stávám se příběhem Po moři odplouvám Mizím za obzorem
...

Co cítí Lískový oříšek V košíku světa Když jádro už někdo vyjed A zbyla jen skořápka slepá
Co cítí Oloupané jablko Hvězdu nebo kříž? Když odložíš nůž Pravdu se nedozvíš
Z iluzí svlečená V podnájmu bez oken Slunce zbavená Pročítáš rok za rokem
Pustá je hra života Trumfy už kdosi posbíral Na stole leží karta divoká Bez návodu, jak dál...

A lehkonohé múzy zběsile tančí

Za druhou kašpárek malinký

Jsem v úžasu, jak svět se mění

Ráno jsem dostala od dobré duše krásný čtyřlístek. A odpoledne během čekání na ošetření u zubaře ke mně přišla tahle trošku lehkovážná veršovánka.

V očích louku sluncem protkanou

Nocí zní tichá kantiléna